U11 po Maďarsku zpět nohama na zem

U11  po Maďarsku zpět nohama na zem

Budějická tygří mláďata se v neděli probudila do pochmurného a mrazivého rána plného mlhy. I když se některým hráčům zrovna dvakrát vstávat nechtělo, museli zatnout zuby a odjet do Strakonic, kde je čekaly dvě utkání oblastního přeboru.

První utkání proti strakonickým děvčatům nezačalo pro budějické rodáky vůbec špatně. Již po dvou minutách vedli 4:8, a zdálo se, že budou mít po celé utkání tak říkajíc navrch. Strakoňandy ale dokázaly ještě do konce první čtvrtiny srovnat na 8:8. Ve druhé čtvrtině přišel zlom. Zasnění tygři, ztracení někde v mlze, se nedokázali zkoncentrovat na vstup do druhého dějství a soupeř šel rázem do vedení. V poločase Tigers ztráceli na soupeře sedm bodů (19:12).

Úvod druhého poločasu přinesl opět vyrovnanou partii. Hrálo se „bod za bod“ a po osmi minutách měla obě družstva na svém kontě o osm bodů víc. Před závěrečnou čtvrtinou se tedy šlo na hřiště za stavu 27:20. Nic nebylo ztracené, ale úkol byl jasný. Zastavit domácí hráčku s číslem 8, která dělala budějickým hráčům problémy a pokusit se přidat pár bodíků. Oba plány však selhaly. Výborně hrající Karoľová přidala další čtyři body a strhla tak vítězství na stranu domácích. Tigers se po osmiminutovém trápení dočkali pouhých dvou bodů, což na úspěch nestačilo.

BK Strakonice – Tigers Basketball České Budějovice   33:22
body v utkání: Radim Novák 8, Matěj Konrád 6, Filip Kašík 4, Eliška Jánská a David Hrubý po 2, Stanislav Mráz, Miroslav Hoch, Martin Truhlář, Nela Šnejdová, Anička Chyňavová, David Průdek, Ruda Luňáček

Po krátké pauze následovalo utkání proti píseckým Sršňům. Souboje Tigers a Sršňů bývají zpravidla okořeněny patřičnou dávkou emocí. Dnes tomu nebylo jinak. Tygříci vlétli do utkání doslova jako uragán. Matěj Konrád se v první minutě chopil šance a proměnil své dva nájezdy, čímž donutil píseckého trenéra k oddechovému času. Za stavu 4:0 se pak hrálo ještě další tři minuty. Střelecké trápení na obou stranách prolomila svým nájezdem až Eliška Jánská. Písečtí se ještě do konce první čtvrtiny stihli zmátořit a nasázeli do budějického koše šest bodů. Po první čtvrtině byl stav 11:6 pro Tigers.

Druhá čtvrtina přinesla velmi pěknou podívanou. Obě družstva předvedla basket na hranici vypětí sil. Svědčí tomu i výsledek. Tigers nasázeli opět 11 bodů, soupeř ještě o 3 body více. Poločasové skóre 22:20 slibovalo parádní podívanou až do samého konce.

Třetí dějství zahájila svou akcí opět Eliška Jánská. O chvíli později ji doplnil Radim Novák a střelecky se také prosadil nebojácný Standa Mráz, jehož dva body pomohly budějičákům odskočit do čtyřbodového vedení (28:24). To ale bylo na dlouhou dobu ze strany Tigers vše, protože Sršni se začali pomalu dostávat do tempa. Tigers pak bohužel neustáli sršní nápor v závěru třetí čtvrtiny a museli se tak smířit s jednobodovým mankem před vstupem do závěrečného dějství (31:32).

Nic nebylo ztracené a Tigers ještě stále živila šance na úspěch. Poslední čtvrtina ale už byla nad síly tygřat. Spoustu neproměněných a promarněných střel bylo důsledkem únavy a šanci na úspěch měli Sršni. Ale ani oni se v základní hrací době nedokázali výrazněji střelecky prosadit. O vítězi muselo rozhodnout prodloužení. Do prodloužení vstupovali budějičtí již na pokraji sil a bylo jasné, že vyhraje ten, kdo dokáže dát první koš. Štěstí se tentokrát usmálo na písecký tým a hráčům z jihočeské metropole nezbývalo nic jiného než jít soupeři pogratulovat ke skvělému výkonu.

Tigers Basketball České Budějovice – Sršni Písek    34:36 (po prodloužení)
Body v utkání: Eliška Jánská 10, Matěj Konrád 9, Ruda Luňáček 4, Radim Novák 3, David Hrubý a Standa Mráz po 2, Miroslav Hoch, Nela Šnejdová, Anička Chyňavová, Martin Truhlář, Filip Kašík, David Průdek

Komentář trenéra: „Vyjádřím se tentokrát k více věcem najednou, takže to bude poněkud obsáhlejší, i ostřejší hodnocení. Budu se snažit o oddělení pohledu na basket z hlediska rodiče a z hlediska trenéra.

V první řadě se vyjádřím ke směřování našeho družstva. Soutěž pro kategorii U11 (roč. 2009 a mladší) hrajeme se sedmi hráči ročníku 2009, sedmi 2010 a dvěma 2011. Naším cílem momentálně není vyhrávat každé utkání, ale snaha o postup na republikové finále smíšených družstev. Kvalifikace se bude hrát na začátku roku 2020.

Věděl jsem, že se ve Strakonicích utkáme se záložním týmem Písku i Strakonic a z toho důvodu jsem dal volno našim třem stěžejním hráčům. Ten důvod byl poměrně jednoduchý. V první řadě jsem chtěl vidět, jak bude vypadat reálná konfrontace našich hráčů 2010 s vrstevníky z Písku a ze Strakonic. Pak mě zajímalo, jak se bude na hřišti projevovat Eliška Jánská, když tam nebude Darča. Zajímalo mě, jaké role se na hřišti ujme Matěj Konrád, Radim Novák, David Hrubý, Filip Kašík i Ruda Luňáček, když tam nebudou mít Téďu s Jendou. David Průdek, Anička Chyňavová i Nela Šnejdová pravidelně trénují a svým úsilím si u mě řekli o svou nominaci. Pro Davida a Nelču to navíc byly první ostré zápasy. Pak tam máme dva mladíky, kteří se zatím jeví jako budoucí lídři družstva U11 za dva roky. Chci jim pravidelně dávat příležitosti v utkáních, aby posbírali co nejvíce zkušeností, které, doufejme, později zúročí. K samotnému hodnocení hráčů se dostanu později. Teď mi šlo pouze o nastínění situace.

Další věc, o které se zmíním, je chování rodičů. Já moc dobře, možná až moc dobře, vím, co si mohu a nemohu dovolit, ale reakce některých rodičů mě nenechávají klidným a rozhodl jsem se, že nebudu chodit okolo horké kaše. Když si mohou někteří rodiče dovolit říkat, co chtějí, proč bych také jednou nemohl něco říct já. Tento týden jsem byl nucen řešit dvě stížnosti na mou osobu. Každý, kdo mě zná, ví, že nejsem člověk, který vyvolává konflikty. Nicméně teď se klidně někomu postavím a udělám vše pro to, abych ho umlčel. Ať už to kdokoliv myslel, jak chtěl, narovinu všem říkám, že mi není jedno, co si o mně, kdo myslí a nebudu absolutně nikomu tolerovat jakékoliv stížnosti či výlevy, které jsou často až za hranicí slušného chování.

V první řadě. Já jsem vyrostl v tělocvičně. Všechen čas jsem od první třídy strávil v tělocvičně a basketu jsem obětoval úplně všechno. Myslím, že moji rodiče by mohli všem vyprávět, kolik času jsem strávil doma o víkendech a svátcích. U psaní zápisu a přidávání bodů jsem odseděl tisíce hodin, odehrál jsem nespočet utkání a toto je má osmá trenérská sezóna. Nikdy jsem o sobě netvrdil, že jsem nějaký basketbalový mág, specialista nebo profesionál, ale myslím, že v celé republice je v mém věku asi tak pět lidí, kteří se tomu věnují na stejné úrovni jako já. Neříkám, že jsem snědl všechno moudro basketu a všemu rozumím, ale myslím, že tomu rozumím více než drtivá většina rodičů, a proto mě uráží, když za mnou někdo přijde a začne se mnou rozebírat způsob, jak bych měl trénovat. Abych to uvedl na pravou míru. Já přece také rodičům neříkám, jak mají své děti vychovávat. Já nechodím za rodiči do jejich práce a neříkám jim, jak mají svou práci dělat. Tak proč mají někteří jedinci tolik drzosti, že se dokáží starat o věci, kterým absolutně nerozumí?

Stejně tak mě pokaždé zaráží, když rodiče začnou během utkání řešit správné skóre na tabuli nebo pískání rozhodčích. Nejde o výsledky. Nejde o rozhodčí. Ale to by tomu dotyční museli rozumět. Protože jde o proces. Jde o postupné profilování hráčů, získávání zkušeností, zkoušení si věcí z tréninků, ale i o radost z toho, že děti jsou se svými kamarády. Těch věcí je spoustu, ale tou nejdůležitější je, že nejde o výsledek. Zeptejte se sami svých dětí, co říkám před každým utkáním. Řeknu Vám to úplně přesně a jsem si jistý, že mi to všichni hráči dosvědčí. „Nejde o to, kdo dá dneska víc bodů. Nejde o to, kdo vyhraje nebo prohraje. Důležité je, abychom bojovali, dali do toho všechno a bavili se tím.“ S těmito slovy posílám hráče na hřiště. Pak ale přijde někdo, kdo začne řešit body a zkazí tím celý dojem ze hry.

A teď opět přidám pohled trenéra. Kdo z rodičů si dnes například všiml toho, že David Hrubý, který začal s basketem před rokem, už teď zvládne předriblovat celé hřiště? David v prvním letošním utkání v Jindřichově Hradci nebyl schopný udělat jediný driblink, aniž by se míče dotkl oběma rukama. Dnes dribloval krásně, a dokonce udělal i správně levý dvojtakt. Kdo si všiml toho, že Radim Novák i Filip Kašík už umí zakončovat z leva levou rukou? Kdo si všiml toho, že Martin Truhlář už úplně bez problému předribluje celé hřiště? Kdo si všiml toho, jak všichni hráči krásně střílejí trestné hody? A takto bych mohl pokračovat dál a dál. A kdo z rodičů za to děti po utkání pochválil? Já ano.

Nemyslím to samozřejmě tak, že se nemáme starat vůbec o výsledky, ale čas, kdy je budeme řešit, teprve přijde. Teď nám jde o rozvoj hráčů a o radost ze hry. To je můj názor.

Takže jenom abych shrnul část věnovanou rodičům. Já nejsem volnočasový pedagog. Jsem trenér a podělím se s vámi o jednu myšlenku amerického univerzitního trenéra. Říká: „trenér pracuje za peníze, za které byste to vy nikdy nedělali, ve dnech, kdy vy nepracujete, a ještě vám pomáhá vychovávat vaše děti. Vy ho za to jen pomlouváte a kritizujete.“ Opět narovinu říkám, pokud se někomu něco na mém stylu trénování a na mých názorech nelíbí, může za mnou přijít a říct mi to. Stejně tak si každý může stěžovat u vedení klubu. Nebo nabízím můj job komukoliv, kdo si myslí, že to bude dělat líp než já.

Pokud jste ještě vydrželi u čtení, tak teď konečně zhodnotím obě nedělní utkání ve Strakonicích. Několik hráčů mě velice příjemně překvapilo. Nejvíce asi Matěj Konrád, Eliška Jánská a Radim Novák. Jakmile vystoupili ze stínu Teodora, Honzíka a Darči, tak se na hřišti projevovali mnohem více sebevědomě a postarali se o slušnou část našich bodů. O posunu Davida Hrubého jsem již mluvil výše. Jeho výkonnost opravdu stoupá mílovými kroky. A také se není čemu divit. Tento hráč nevynechal zatím od soustředění jediný trénink ani jedno utkání. Odehrál všechna utkání v kategorii U11, U12, turnaj v Písku a turnaj v Maďarsku. Velice příjemně mě překvapil i výkon Rudy Luňáčka. V utkání proti holkám se mu moc nedařilo v obraně, ale proti Písku předvedl několik skvělých přihrávek a za vyrovnaného stavu dokázal proměnit oba trestné hody. Jsem rád, že Nela a David odehráli první utkání. Jsem si jistý, že se to bude do budoucna jenom zlepšovat. Mirďa a Stáník sice na lavičce zlobí, ale na hřišti se neztratí. Anička dnes dokázala předriblovat téměř celé hřiště a dala několik dobrých přihrávek. I její posun je patrný. Teď už jenom ve zkratce. Je úplně jedno, že jsme obě utkání prohráli. Dnes šlo o něco jiného. Oba zápasy mi dávaly smysl a jsem na všechny pyšný, že se s tím bez tří tahounů popasovali. Jsem si jistý, že to všem dalo spoustu zkušeností, a že zápasy bez lídrů všem jedině prospějí.

Omlouvám se za tak dlouhé řečnění. Ale už mě opravdu unavuje, jak si lidé v této zemi myslí, že rozumí úplně všemu. Už mi opravdu dochází trpělivost a nerad bych s basketem kvůli sporům s rodiči končil.

Děkuji všem za podporu a pomoc s dopravou do Strakonic.“